Ego - našeptávač
Tento týden se po dlouhé době přihlásilo o slovo mé ego. Našeptávalo mi , že je důležité líbit se. Chtělo mi vnutit myšlenku, že pokud se jim nebudu líbit mužům, nestojím jako žena za nic.
Nedivme se. Od malička slýcháme věty: " Vezmi si ty hezké šatičky, aby ses líbila paní učitelce." ... "Nesměj se příliš nahlas, ostatním lidem se to nelíbí." ... "Nemůžeš si vzít tyhle roztrhané tepláky, co si o tobě pomyslí druzí." ... "Učeš si ty vlasy, ať si hezká." ... "Chovej se tak, aby se to líbilo ostatním." Tyto věty zařadíme podvědomě do svého programu. Stanou se součástí nás a říkáme je také. Svým dětem i sami sobě. Proč máme potřebu se druhým zalíbit a zavděčit? Proč máme pocit, že je pro nás životně důležité to, co si o nás myslí druzí? Sytíme své ego a naše nitro i srdce jsou prázdné.
Já to neměla jinak. Mé ego se hlásilo velmi silně o slovo především v období dospívání ( i dnes slyším v různých situacích jeho volání). Měla jsem potřebu zalíbit se mužům. Jakkoli. Udělat to jakýmkoli způsobem. To, že jsem samu sebe znásilňovala, jsem v té době neviděla. Co na tom, že vlezu do postele s jakýmkoli hulvátem. Nevadí, že zraňuji své tělo i srdce. Důležité je, že se líbím. Zní to absurdně, že?
Je nesmírně důležité zbavit se všech nánosů, strachu z posuzování druhých lidí. Nikdy se nebudeme líbit všem. A ani nemusíme. Pokud se zbavíme neustálého pocitu, že je důležité to, co si o nás myslí druzí, ucítíme neuvěřitelnou volnost. Konec konců - to, co ve mně vidí druhý, je odrazem jeho samého. Ne nadarmo se říká "podle sebe soudím tebe."
