Nejhorší vztah - máma a dcera
"No jo, máma a dcera to je ten nejhorší vztah!" 
Tato slova jsem slýchávala z úst mé maminky od útlých let. Pětiletá holčička tomu nerozuměla. Ona přece svou maminku miluje! Je to její slunce, nebe, země, živá voda, její životní kotva, srdce, její duše! Cítila, že i její maminka jí moc miluje, zpíváme si, hrajeme si, tak proč ta slova?
Moc ráda si prohlížím staré fotky. Na všech fotkách, které zachytily zlomek mého dětství, vidím srdečný úsměv mé maminky i mě. Vidím štěstí, lásku. Při pohledu na fotky se nechávám vědomě těmito pocity naplnit. Jsem moc vděčná za to, že mi má maminka dala do života největší dar ze všech - a to bezpodmínečnou lásku, miluje mě jenom proto, že existuji! Nádherný pocit.
"Máma a dcera - nejhorší vztah..." Proč?
V průběhu dospívání jsem sílu těchto slov poznávala. Maminka o mě až moc úzkostně pečovala. Kvůli svému strachu. Kvůli strachu, že dopadnu jako její syn (je v ústavu s těžkou schizofrenií). Její slzy, vyvolané strachem, byly na denním pořádku. Chtěla mě před vším chránit. Nechtěla, aby mi nikdo ublížil. Úzkostlivě hlídala každý můj pocit, každé moje slovo a zkoumala, jestli jsem spokojená. Nechtěla jsem mamince přidělávat starosti, tak jsem si jednoduše bolest a slzy zakázala. Nic mi ublížit nemůže, neboj mami!
A jak jsem rostla a pomalu vylétávala z hnízda, maminka se mi vzdalovala. Nedokázala mě nechat odejít, chtěla o mě stále pečovat a střežit mě. Neuměla mě propustit do náruče muže. Tato propast se prohloubila s příchodem mého prvorozeného syna. Moje maminka mě stále vnímala jako malou holčičku a chtěla převzít péči o ni a vnoučka sama. Neviděla, že už jsem dospělá, že mám moc se o svůj i život miminka postarat sama. Začala mi vyčítat, že věci nedělám podle ní. Říkala mi, že si mám uvědomit, jak se o mě starala ona, obětovala se, aby mě porodila. Věnovala mi vše ze sebe a pro sebe samu jí nezbylo nic. Obětovala se! Chtěla to samé i po mně a její výčitky byly všudypřítomné.
"Máma a dcera - nejhorší vztah!" Ano, už chápu...
Cítím velkou zášť, smutek, velký pocit stísněnosti... Cítím pocity úzkosti pokaždé, když zvoní telefon a vidím na displeji "maminka". Poslouchám výčitky, že je sama a je jí smutno. Poslouchám, jak špatná máma a dcera jsem. S velkým sebezapřením ji navštěvuji. Vždy, když jsem s ní, chci pryč! Křičení a hádky jsou nám velmi blízké. "Jsi špatná dcera a ještě horší máma!" Začínám mít neúnosný pocit viny. "Jsem špatná... Měla bych být jiná. Nemám jí ráda.. Nemám ráda svého syna... Nemám ráda sebe!" Pocit viny se prohlubuje s každým setkáním, ale také s každým odloučením od maminky.
"Máma a dcera - nejhorší vztah..." Nesnáším Tě, mámo!
Dospěla jsem do stavu, kdy jsem svou maminku nechtěla vůbec vidět. Po jedné hádce, ve které na mě křičela, že našeho staršího syna s mým mužem týráme a nestaráme se o něj a jediné, co nás zajímá, je souložení , můj pohár přetekl. Hystericky jsem brečela a křičela na ni, že už ji v životě nechci vidět. Ať zapomene na mě i mé děti! Zkazila mi přece celý život ( více o tomto v sekci "můj příběh") Přerušila jsem striktně všechen kontakt. Několik dlouhých měsíců jsme se neviděly, nezavolaly si. Pocit viny byl neúnosný... Obětovala se, věnovala mi vše. Slzy, vztek, smutek, pocit vzklíčenosti. Vina, slzy, pocit, že umírám, slzy... Spousta slz tekla po mých tvářích, spousty ošklivých myšlenek jsem své mamince věnovala, hrabala jsem se v křivdách. Obviňovala jsem ji z těžkého dětství, z toho, že mi předala své úzkosti a strachy, z toho, že se nemám ráda...
"Máma a dcera nejhorší vztah...?" Mami, tak to přece není!
Pochopila jsem, že takto nemůžu dál. Moje maminka jsou mé kořeny, má krev. Jednoho krásného dne jsem dostala děsivou facku v podobě panického záchvatu. Pocit, že zešílím, že život ztratil smysl, že skončím v blázinci. Pocit zmaru a vykořeněnosti. Bušení srdce, motání hlavy, brnění rukou, studený pot, nemohu dýchat Potřebuji utéct! Hned! Ale kam? Před čím? Ano blázním! Skončím jako brácha!
Ano, i takto může začít proces léčení. Dlouho jsem nechápala, proč mi tato noční můra vstoupila do života. Litovala jsem se. Nerozuměla. Pak ale jednou... Pochopení! Vše má význam. Panické záchvaty mě dovedly k józe, k meditacím a úžasné psychoterapeutce. Začala jsem se na hluboké úrovni léčit. Pracovala jsem se svými kořeny, s emocemi a jádrovými přesvědčeními. Skončila jsem u vnitřního dítěte.
Má malá Michalka byla na kusy rozervaná. Bolavá. Opuštěná. Utopená v úzkostech a strachu. Ach, pamatuji si na první setkání s ní. Bolelo mě srdce, když jsem ji viděla, brečela jsem. Dovolila jsem si vytáhnout své dětské bolesti, které jsem si zakázala cítit kvůli mamince, abych ji neubližovala. Dovolila jsem si prožít je. Za každou vytaženou a vyléčenou bolestí se objevila další. Ano, je to proces, ale nesmírně léčivý. S každou propuštěnou bolestí a křivdou jsem byla lehčí a lehčí. S každou prožitou bolestí jsem byla blíže své malé Michalce, svým kořenům... a své mamince!
Dovolila jsem si mamince ukázat svou zranitelnost. Na ten den vzpomínám s hlubokou pokorou a láskou. Stály jsem na verandě a klepala jsem se zimou. Ona tiše naslouchala. Brečela jsem před ní, všechny bolesti jí svěřila. Všechna traumata, která ve mně dětství zanechalo. Zároveň jsem ji poděkovala za vše, protože jsem věděla, že ona dělala vše nejlíp, jak uměla. Hodila mi přes ramena svou šálu, objímala mě a plakala taky. Omlouvala se, ale žádné její omluvy již dávno nebyly potřeba. Přestala jsem ji soudit.
"Máma a dcera - nejdůležitější vztah v mém životě!" Maminko, jsi částí mne. Miluji Tě!
Ještě před pár lety bych nevěřila, že budu cítit tak nekonečnou pokoru a lásku ke své mamince. Vybrala jsem si ji pro tento život jako nejlepší možnou maminku - a ona jí je! Náš vztah se hluboce vyléčil, přijímám jí takovou, jaká přede mnou stojí - tak stejně ona mě. Propustila mě ze svého pevného sevření a víte co se stalo? Neskutečně ráda jsem s ní a v každém volném okamžiku jí volám. Obě si dovolíme ukázat své slzy a být zranitelné. Začala jsem ji opět objímat a cítím se jako ta malá holčička, pro kterou byla maminka celým vesmírem. Když ji obejmu, cítím všudypřítomnou lásku, pocit bezpečí a silných kořenů.
"Máma a dcera - nejkrásnější vztah!"
Maminko, děkuji....
