Neubližujme slovy našim dětem
PROSÍM, NEUBLIŽUJME NAŠIMI SLOVY SVÝM DĚTEM!!!
-"Jsi dost dobré. Jsi v pořádku takové, takové jsi."
- "Nemusíš si moji lásku zasloužit. Miluji Tě, i když se občas vztekáš. Miluji Tě, protože jsi."
-"Jsi v bezpečí. Moje náruč je Tvé bezpečné útočiště. Žít na tomto světě je bezpečné."
Nepodceňujme sílu slov! Slovo je mocný nástroj!
Říkejme tato (či podobná) slova svým dětem. Děti potřebují cítit naši bezpodmínečnou lásku a musí vědět, že život je bezpečný. Mnoho z nás si neuvědomuje, jakou moc mají tato slova.
Moje maminka mi (s těmi nejlepšími záměry) říkala, že žití na této planetě je nebezpečné. Moc mě milovala (miluje) a moc se o mě bála. Nemohla jsem být sama venku, aby mě někdo neunesl a nezneužil. Nesměla jsem sama přecházet ulici, aby mě nezajelo auto. Nesměla jsem plakat, abych se "nezbláznila" jako brácha. Nesměla jsem přijít do kontaktu s nemocnými dětmi, abych se nenakazila meningokokem a neumřela... Co myslíte, jak tato slova zapůsobila na pětiletou holčičku?
Mé dětství bylo protkáno strachem a pocitem, že život na tomto světě je plný nástrah a lidí, kteří se mi chystají ublížit. Do podvědomí malého dítěte se začal zapisovat vzorec : svět = nebezpečí ; lidi = nebezpečí. Pokud dítě od svého útlého dětství stále poslouchá : "nesmíš to a to, aby se nestalo to a to ..." nabude zkrátka dojmu, že nebezpečí je všude, kam se podívá!
Utvoří se jádrové přesvědčení a podle tohoto jádrového přesvědčení člověk nevědomky žije. Na prahu dospělosti mě dohonila úzkostná porucha s panickými atakami. Nechápala jsem proč. Ptala jsem se pořád dokola "proč zrovna já?" Kdo má zkušenosti s panickými úzkostmi, dá mi za pravdu, že je to peklo. Brala jsem nevědomky antidepresiva a myslela si, že se mé emoce a spouštěče jednoduše vygumují. Samy od sebe. Jasně, emoce se vygumovaly, ale kořeny zůstaly.
Časem jsem pochopila, že pokud člověk nevyrve všechny kořeny, nic se nevyřeší. Člověk musí jít do hloubky svého já. Změnit svá jádrová přesvědčení. Čelit svým zapomenutým strachům a bolestem. Ano, bolí to. Hodně. Musíte vyplakat mnoho slz a vytáhnout na slunce spoustu emocí, které jste v sobě udusili jako malé děti i jako dospívající.
Úžasné na tom vše je, že toto můžeme léčit. Pokud si dovolíme vyplakat slzy, čelit svým strachům a měnit naše myšlení, začnou se v našem životě dít každodenní zázraky. Pokud najdeme své dítě a zahrneme ho pocitem bezpečí a láskou, náš život se promění!
